Jak vypadá váš bikerský sen? Alespoň jednou se podívat na traily ve Whistleru? Týden volna na Gardě? Když si Roman Kalabus uvědomil, že už dlouho nikde nebyl, vznikl z toho cestovatelský projekt, který ho zavedl až na opačný konec světa. Na Kamčatku. Cílem bylo uskutečnit prvosjezdy některých vulkánů. Jak to v krajině medvědů, aktivních sopek a tajných ruských základen dopadlo? Více v reportáži.
Valašský patriot Roman Kalabus udělal pro domácí cyklistickou scénu obrovský kus práce. Je spoluzakladatelem a vedoucím Bike resortu Valašsko, autorem několika trail center a realizátor řady dalších projektů. Tím, do něhož dává v posledních měsících většinu energie, je expediční projekt BAOBABtrails, který rozjel s kamarádem Tomášem Tóthem. A protože se tihle dva bikeři nebojí ani těch nejtěžších podmínek, rozhodli se v rámci projektu, otisknout vzorek plášťů i do půdy cyklisty téměř nepoznané Kamčatky. A my jim k tomu půjčili naše kola, aby prošla nejdrsnějším testem pod rukama ostřílených dobrodruhů.
Kamčatka byla ze strategických důvodů zbrojení chtivé Ruské federace dlouhou dobu pro cestování uzavřena. Tohle místo o rozloze 472 300 km2 leží mezi Beringovým a Ochotským mořem. Zprvu jako lokalita pro bikování nemusí vůbec dávat smysl. Je plné ostré, ztvrdlé lávy ze 160 vulkánů, z nichž je 29 stále činných, volně se potulujících medvědů, pomyslně namířených balistických raket na "imperialisty" a nejsevernější část poloostrova zasahuje až k severnímu polárnímu kruhu. Ale přesně takto zapomenuté kouty světa Romana s Tomášem přitahují.
„Mě odjakživa bavilo vyzkoušet spoustu věcí. Život mi ve svých různých sférách vždy přihrával nějaké činnosti a projekty, které moc lidí nerealizovalo. A to se promítlo i do našeho cestovatelského projektu BAOBABtrails.com. Už od mala jsem prožíval cestování a lákalo mě tam vše pozorovat, prozkoumat. No a teď, na stará kolena, jsem propojil cestování s mými sny. A Kamčatka je jedním z míst, které mezi ně patří. Je to prostě jedinečné území, nemající v takovém velkém rozsahu na světě obdoby,“ svěřuje se Roman Kalabus a dodává o prvenství, skrývajících se za výpravou:
„Byli jsme na Kamčatce poprvé v září 2019. Už tehdy jsme byli první Evropani, kteří některé lokace jeli na kolech. U Mutnovského vulkánu jsme dle dostupných informací byli snad první lidi vůbec. Už tehdy existoval plán, posunout se ještě dál a výš, což se nám podařilo letos ve dvou případech. Stanout někde jako první je fakt zajímavý pocit, ale přistupujeme k tomu s pokorou a jsme rádi, že se to sem tam podaří.“
Jak musí vypadat příprava na expedici do míst, kde se dobrodruzi ocitnou nejspíš jako vůbec první? Roman a Tomáš dle svých slov podobně balili už po šesté, ale přibalení si takového spreje na zahánění medvědů člověka pokaždé vytrhne z pomyslného stereotypu.
„I když celý život člověk tráví na horách, je velký rozdíl být u nás v Beskydech, v jiných evropských horách nebo se pohybovat v opuštěných lokacích dálného východu. Tam je totiž velmi obtížné, nechat se při nehodě transportovat kamkoliv do civilizace za ošetřením nebo se dočkat pomoci při dlouhodobém zhoršení povětrnostní situace. Letos jsme na Kamčatku jeli později, než bylo v plánu, protože různá povolení stupu a víza se komplikovala i kvůli vývoji covidové situace ve světě. Pozdnímu termínu odpovídala i naše příprava. V noci bylo kolem -15 °C, přes den těsně pod bodem mrazu. Teplotu pocitově ještě snižoval vítr. Naštěstí jsme měli hodně teplého oblečení, vybavený batoh se záchranářským materiálem a kromě něj i respirátory a antigenní testy. Úplně nové pro nás bylo nabalit hodně natáčecí techniky, protože to, co jsme tam prožili a poznali, je součástí dobrodružného cestopisu, který natáčíme,“ poodhaluje cíle výpravy Roman, stejně jako všechno, co může bikery dobrodruhy na Kamčatce vyzvat k souboji s přírodou.
„Před dvěma roky nám na jedné sopce tak foukalo, že nešlo jít pěšky. Představ si vítr tak silný, že se o něj opřeš a když zvedneš kolo, tak ti odletí. V noci je hodně pod nulou, mlha jak v pohádce o Rákosníčkovi. Extrémní situace nastaly i při přesunech v autě, hlavně po tmě a v mlze. Trasy jsou nahrány v GPS přístrojích, ale po deštích a erozi půdy se "cesty", které vedou i koryty řek, promění ve strže a propadliny. Jet tam v autě je adrenalin.“
„Místní guidové upozorňují na medvědy. Posedět na WC v přírodě znamená jít s někým dalším, někdy i dvěma lidma, kteří kolem tebe dělají rachot, kdyby náhodou. Doslova správná intimní chvilka s holým zadkem a přáteli!“
„Pro mě je pak samozřejmě velký strašák nějaké zranění nebo zdravotní komplikace. To jsem už zažil a opravdu nechci znovu. Obzvlášť ne v místech, které jsou stovky kilometrů od civilizace. Z pohledu bajkera je problém větší technická závada, třeba prasklý ráfek, případně zlomené brzdové páky, nefunkční teleskopická sedlovka. To se v těch podmínkách opravuje špatně.“
Romanovi s Tomášem jsme nejen pro tuto expedici poskytli karbonové fully 4EVER Virus SXC, které se hodí hlavně pro drcení klopenek a jízdu v trailcentrech. Ale objevování planin i svahů Kamčatky? Náročnější test jsme pro naše celoodpružená MTB už nejspíš vymyslet nemohli.
„Vzhledem k předchozí zkušenosti s terénem Kamčatky jsem měl obavu, jak nová kola obstojí. Nebylo ani moc času je před odjezdem testnout na domácí půdě. Ale překvapení bylo pozitivní. Kola jsou výborně ovladatelná, nebyl s nimi ani sebemenší technický problém. A to jsem už jezdil opravdu dost skvělých kol. Za mě naprostá spokojenost a už se těším na další novinky od 4EVER,“ těší nás recenzí Roman Kalabus a dále radí, jaký bike si ideálně pro takovou výpravu připravit, pokud vás na předchozích řádcích navnadil:
„Z hlediska našich cest a toho, co jezdíme, jsou pro nás nejlepší trailová kola se zdvihy 140/140 mm, případně enduro kola. Pro cestu na Kamčatku bych je doporučil také. Samozřejmě by se tam uplatnilo i sjezdové kolo, ale to nechceš tahat do kopců na zádech. A protože se v takových podmínkách jezdí na oči, bez tréninku, většinou vše jen jednou, je lehké 29" trailové kolo, jako je 4EVER Virus, za mě ideální bike.“
Expedici kromě Romana a Tomáše podnikl také kameraman a tři průvodci, kteří byli zároveň řidiči speciálních teréňáků, s nimiž se prý pohybovali jako závodníci při Rallye Dakar. Celá mise expedice byla dle slov dobrodruhů splněna ze 3/4. Sjeli na kolech tři lokace, které byly v plánu a nedošlo pouze na pokoření závěrečné sopky, kvůli hlubokému bahnu v její spodní části. I tak natočili mnoho materiálu pro první díl cestopisného seriálu o putování světem na kolech. Roman se svěřuje, že seriál má pracovní název "Projekt X" a bude ho vysílat Česká televize.
„Českou televizi jsme oslovili ještě před pandemií covidu. Schvalovací proces trval přes rok. Naše téma je však zaujalo a začal kolotoč příprav lokací, tvorby rozpočtů… Pak do toho vstoupil covid a můžeš připravovat odznova. Vše se zdražilo v řádech desítek procent, některé služby v místech expedic jsou buď v útlumu nebo už neexistují,“ přibližuje pozadí za přípravou filmařského projektu, jehož profesionálně sestříhaný první díl právě shlédl. Roman zatím nechce předbíhat, ale dle svých slov tým a štáb ČT v blízkém budoucnu čeká ještě spousta bikových dobrodružství.
„Vše nechci prozrazovat, aby nás někdo nepředběhl, ale určitě se podíváme do několika afrických zemí, jako je Jihoafrická republika, Lesotho a další. V plánu je ještě jedna návštěva Blízkého východu a pokud vše dobře dopadne, tak si splníme i americký sen. Máme na to vše rok a půl. Zorganizovat tolik cest je fakt náročné. Už jenom vyfičet z domova od rodin na tolik dní není jednoduché, natož se uvolnit z práce. Tím chci i za Tomáše poděkovat našim manželkám, že vše s dětmi doma zvládají. A také pevně věřím, že partnerství s 4EVER je dlouhodobé. Líbí se mi možnost kola 4EVER blíže poznávat a případně připomínkovat, stát se trošku spoluautorem úspěchu a vývoje, aby se jezdcům na těchto kolech co nejlépe jezdilo. Díky 4EVER a všichni další partneři Projektu X!“
A my za 4EVER můžeme poodhalit, že součástí premiéry dokumentů bude i premiéra našich nových kol a prototypů. Sledujte novinky na našem blogu, sociálních sítích a rozhodně i všechny sítě Romana Kalabuse @umhambuma a BAOBAB